Nejdelší jízda - Nicholas Sparks

Tuhle knihu jsem si donesla z knihovny. Od Nicholase Sparkse jsem zatím četla pouze jednu a tak jsem byla zvědavá, jestli jsou všechny jeho příběhy tak poutavé ...

Autor: Nicholas Sparks
Originální název: The Longest Ride
Série: -
Nakladatelství: IKAR
Počet stran: 432

Oficiální anotace:
Jednadevadesátiletý Ira Levinson chce ještě naposledy zajet do hor na místo, kde strávil s milovanou Ruth líbánky. V hustém sněžení však přehlédne zatáčku. Na zledovatělém srázu se zlomenou rukou a rozbitou hlavou nezbývá Irovi než doufat, že si auta někdo všimne a zachrání ho. Při vědomí ho udržují vzpomínky na manželku, která zemřela před devíti lety.
O pár desítek kilometrů dál se Sophia Danková, dcera slovenského emigranta a Francouzky, poprvé v životě jede podívat na býčí rodeo, aby přišla na jiné myšlenky po nepříjemném rozchodu. Seznámí se s vítězem závodu, sympatickým kovbojem Lukem. Luke žije jen s matkou na ranči, stará se o dobytek, koně, pěstuje zeleninu, stromy, každý den tvrdě pracuje, aby rodinný majetek ve finančních nesnázích zachránil. Sophia se ocitá ve světě, jenž má jen pramálo společného s pohodlným životem studentky dějin umění. Navíc Luke skrývá tajemství, které by mohlo jejich vztah ukončit. Ira a Ruth. Luke a Sophia. Dvě dvojice, jejichž osudy se nečekaně propletou. Kdo koho vlastně zachrání?



Mých pár řádek:
Tato kniha o osudové lásce začíná vyprávěním Iry, který se jako každý rok ve stejný den vydává na místo, kde trávil se svou zesnulou ženou Ruth líbánky. Ruth je už několik let po smrti, ale Ira přesto zachovává tuto tradici a ani nepřízeň počasí ho od cesty neodradí. Cítí, že tentokrát už by to mohlo být naposledy. Ale na sklonku večera, kdy už je špatně vidět a hustě sněží, přehlédne Ira zatáčku, prorazí svodidla a ocitne se mimo vozovku, na pokraji příkrého srázu. Je zraněný a netuší, jestli ho vůbec někdo na tomto odlehlém místě najde. A tak začíná vzpomínat na svůj život, na svoji osudovou lásku - Ruth. Jak se poznali, jak ji požádal o ruku, jak byl nasazen ve 2. světové válce a prodělal onemocnění, které změnilo celý jeho život i život Ruth. Ale síla jejich lásky vše ustála. 
Ruth milovala umění a Ira miloval Ruth, když stála před obrazem a zaujatě na něj hleděla. Postupně začali kupovat díla v té době začínajících umělců a Ira si s každým zakoupeným obrazem nesl nějakou vzpomínku na Ruth ... a teď se k nim vrací.

"Kdybychom se nepotkali, myslím, že bych poznal, že můj život není úplný. A bloudil bych světem a hledal tě, i kdybych nevěděl, koho vlastně hledám."

Musím přiznat, že jsem se zpočátku u částí, kde vyprávěl Ira svůj příběh nudila. Ale to se asi v polovině knihy změnilo. Začala jsem si jeho řádky vychutnávat. Začetla jsem se do myšlenek tohoto starého muže, který se ocitl na prahu smrti - najde ho někdo? Zachrání ho?

Měla jsem husí kůži, když jsem četla řádky, kde popisoval těžké období jejich vztahu. Cítila dojetí, kdy vyprávěl o jejich cestách za uměním, návratu do Evropy. Obdivovala jsem charakter toho staříka, který si u přes tu bezvýchodnou situaci, ve které se ocitl, zachoval jistý nadhled a sarkastický smysl pro humor.

"Říkal jsem si, jaké pokoření by mi mohla budoucnost ještě přinést. A Bůh ve své moudrosti mi poskytl odpověď. 

Co třeba nehoda? Zlomíme mu kosti a pohřbíme ho pod sněhem! 

Občas si myslím, že Bůh má zvláštní smysl pro humor."









Druhá linie příběhu je tvořena vyprávěním Sophie a Luka.
Sophie je studentka posledního ročníku vysoké školy, studuje moderní umění. Luke je jezdec býčího rodea a žije se svojí matkou na ranči, kde se stará o zvířata a celou usedlost.
Jejich cesty se zkříží v době, kdy Sophie zažívá krach dvouletého vztahu a její kamarádka ji vytáhne odreagovat se na býčí rodeo. Tady potká Luka a vzájemné sympatie jsou hned patrné. A tak začínáme sledovat jejich rodící se vztah. Jako pár jsou dokonalí, panuje mezi nimi úžasné souznění, pohoda ...
Jenže všechno má svá "ale" a ani tady tomu není jinak.


"Vedle Luka si připadala víc jako dospělá. Před posledním semestrem se už neptala, jaký smysl škola měla. Uvědomila si, že vzlety a pády, sny a zápasy, to všechno bylo součástí cesty - cesty, která vedla k ranči poblíž King, kde se zamilovala do jednoho kovboje jménem Luke."



Po celou dobu, co jsem četla, jsem si říkala, jak se tyto dvě linie příběhu spojí - ta Irova se Sophií a Lukem. A musím říct, že to nakonec do sebe všechno hezky zapadlo. Já vím, ten konec byl takový trošku nepředstavitelný, ale mně to dávalo smysl, líbilo se mi to a zkrátka jsem měla pocit, že to tak prostě mělo být. Nezbývá mi než říct: "Bravo pane Sparksi!"








"Měla pocit, jako kdyby ho znala celý život, a ta bezprostřední pohoda jí ukázala, co jí předtím chybělo."

Moje hodnocení:   90 %